Dvacet procent prodejů. Filtrované pivo bylo logickým doplněním nabídky Únětického pivovaru

Únětický pivovar patří ve středních Čechách k zavedeným značkám. „Nefiltrovanou“ desítku a dvanáctku doplňuje oblíbená 10,7°, filtrovaná svíčkovým filtrem společnosti Bílek Filtry. 

Únětice – Pěšky nebo na kole, do Únětic přes pole. Tak zněl jeden ze sloganů, jejichž vymýšlením se kdysi dnešní sládek Únětického pivovaru Jan Lumbert bavil spolu se zakládajícím sládkem Vladimírem Černohorským. Lumbert s úsměvem připouští, že jim z rýmovačky jaksi vypadl pivovar samotný. V roce 2010 to ještě mohl být problém, ale dnes už jsou Únětice známé po celé republice. Do malebné vesnice u Prahy jsme se vypravili za zakladatelem pivovaru Štěpánem Tkadlecem, který spolu se svojí ženou a dvěma kamarády obnovil pivovarnickou tradici sahající do 18. století. V druhé části článku naleznete rozhovor se sládkem Janem Lumbertem.

Jak dlouhou historii má vaření piva v Úněticích?

Štěpán Tkadlec: Původní pivovar byl založen v roce 1711, pivo v Úněticích vařili do roku 1949. Výrobu uzavřelo znárodnění a tehdejší státní správa rozhodla, že se objekt využije jako velkosklad společnosti Technomat. Stinnou stránkou bylo zničení veškerých písemností a demontáž technologie. Pozitivní na tom je, že se budovy do roku 1989 používaly, takže se dochovaly ve slušném stavu. V následné malé privatizaci bývalý pivovar získala společnost Primo Plus, která ho částečně zrekonstruovala a využívala jej jako sklad mléčných výrobků pro firmu Madeta. V roce 2010 jsme od nich jako Únětický pivovar a.s. prostory koupili s cílem obnovit výrobu piva a navázat na úspěšnou, byť přerušenou historii.

Jaký byl výstav v nejlepších letech pivovaru?

Kolem roku 1900 patřil mezi sto největších pivovarů u nás s ročním výstavem kolem 20 000 hektolitrů. Byl to poměrně moderní parostrojní pivovar. V následném meziválečném a poválečném období byl výstav výrazně nižší než na přelomu století. Bylo to dáno konkurencí – začaly vznikat velké pivovary jako branický nebo smíchovský, kde se výroba koncentrovala a zlevňovala.

Kdo s vámi staronový pivovar v roce 2010 zakládal?

Zakládali jsme ho s manželkou; jsme z nedalekých Roztok, takže to tady dobře známe. Potkali jsme se ve Staropramenu, věnuji se pivovarnictví přes třicet let. Já byl ve výrobě a manželka ve financích. Po odchodu ze Staropramenu jsme měli období mimo obor a přemýšleli jsme, co dál. Když se naskytla příležitost koupit objekt Únětického pivovaru, začali jsme hledat investory. Nakonec se všechno povedlo. Rozjezd byl pomalý, ale postupně do sebe začalo s přispěním mnoha náhod vše zapadat. Rozjeli jsme to s kamarády, jsme čtyři investoři. Prvním sládkem byl zesnulý Vladimír Černohorský.

Když jste se rozhodli oživit tradici piva z Únětic, jaký jste měli plán?

Myslím, že byl projekt dobře načasovaný a díky tomu se nám podařilo na trhu prosadit. Původní záměr byl výstav deset tisíc hl ročně, dnes jsme na šestnácti tisících. Poslední dva covidové roky byly samozřejmě náročnější. Zprvu jsme chtěli vařit nefiltrovanou desítku a dvanáctku. Zhruba před pěti lety jsme přidali další, pro změnu filtrované pivo o stupňovitosti 10,7. Bylo to logické doplnění portfolia.

Jak se odlišujete od nesmírně početné konkurence?

Oproti našim konkurentům v oblasti malých pivovarů jsme hodně konzervativní. Vaříme spodně kvašené české pivo vyrobené podle tradiční receptury ze 70. a 80. let minulého století. Občas to doplňujeme „speciály“. I to jsou ale spodně kvašená piva. V létě je to osmička a o Vánocích polotmavá třináctka. Nejsou to tedy speciály v pravém smyslu slova, ani podle legislativy, jsou to stále slabší či silnější ležáky.

Proč zrovna takto klasická piva? Možností bylo nepočítaně…

Pivovar jsme zřídili s Vláďou Černohorským, což byl sládek klasického střihu. Poměrně rychle jsme se shodli, že chceme obnovit slávu únětické desítky. I proto, že většina minipivovarů dělala speciály. Rozhodli jsme se jít cestou standardní kvality a konzervativního přístupu.

Dá se popsat, jak jste jednotlivá piva vyvíjeli?

Nejprve jsme si řekli, jaké pivo je naším cílem – jak má být hořké, nasycené, jaký má mít profil. Tomu jsme přizpůsobovali výrobu piva. Technologii, vaření, kvašení i zrání jsme podřídili našemu cíli. 

Předpokládám, že dispozici budovy bývalého pivovaru jste příliš měnit nemuseli?

Využili jsme pouze budovu, do níž jsme instalovali nové technologie, jejichž proporce je dost jiná než u původních dřevěných kádí a sudů. Nicméně prostory, kde se odehrávalo hlavní kvašení a zrání, jsou v původní dispozici vhodné i dnes.

Jakým směrem se ubíraly vaše úvahy o nákupu technologií? Zejména filtrace, která vám umožnila prodávat i filtrované pivo?

Výrobců pivovarnických technologií je poměrně hodně, ale v případě filtrací jich už tolik není. Hledali jsme firmu, která má s filtrací piva zkušenosti a dokáže nám technologicky pomoci. Jednou podmínkou bylo, aby bylo zařízení kvalitní a funkční, druhou podmínkou byla možnost rozšíření na membránovou filtraci. V době, kdy jsme technologii pořizovali, nám firma Bílek Filtry přišla jako nejvhodnější i nejlevnější dodavatel.

Když porovnáme výrobu nefiltrovaného a filtrovaného piva, jak to vychází?

Filtrované pivo má asi o 20 % vyšší náklady na výrobu oproti nefiltrovanému pivu – kromě nákladů na křemelinu, provoz a obsluhu filtrace jsou tam i určité výrobní ztráty. Jsme nicméně přesvědčení a ukazuje se, že toto pivo má na trhu své místo. Jsou lidé, kteří vyhledávají pouze filtrovaná piva.

Jaký je tedy hlavní přínos toho, když si pivovar pořídí primární poloautomatickou filtraci typu FKSV 7?

Získali jsme nové zákazníky, nové hospody, rozšířili jsme portfolio prodeje. Dnes filtrované pivo představuje 20 % z celkové produkce.

Má filtrované pivo, respektive filtrace samotná, kromě vyšších nákladů i další úskalí?

Kromě nákladnosti jsou to nároky na standardnost produktu, což vyžaduje větší technologickou kázeň jak během výroby (kvašení a zrání), tak i během filtrace.

Jaký vliv má ve vašem případě filtrace na trvanlivost?

Úkolem naší filtrace je nabídnout pivo čiré a světlé na pohled. Filtraci máme jednostupňovou, takže odstraní jenom velkou většinu kvasnic – nějaký propust zůstává. Není to sterilní filtrace jako u membránové mikrofiltrace. Trvanlivost je tedy přibližně stejná jako u nefiltrovaného piva. Garantujeme přibližně tři týdny u sudového piva.

Dá se tedy říci, že o koupi membránové filtrace uvažujete?

O membránové mikrofiltraci uvažujeme od začátku. Hlavní investice směřovala do primárního filtru, takže investičně už by to nebylo tak náročné. Složitější je mít ošetřené stáčení, aby další kroky neznamenaly kontaminaci. V současné době ale nemáme požadavek na prodloužení trvanlivosti piva. Zajímavé by to bylo v případě stáčení do lahví a exportu. V tu chvíli bychom šli cestou membránové filtrace.

Bylo by pro vás složité membránovou filtraci případně začlenit do výrobního řetězce?

Od začátku jsme na to připravení, prostory i primární filtrace jsou přichystané na rozšíření o membránovou mikrofiltraci od firmy Bílek Filtry.

Navštívili jste i výrobu Bílek Filtry v Josefově na jihu Moravy?

Navštívili a jednání samotné bylo poměrně dlouhé. Museli jsme si vše vyjasnit dopředu, aby následné dodání a instalace byly co nejjednodušší. Ocenil jsem přístup takzvaně ze staré školy, tedy co se řekne, to platí. Spoustu věcí to zjednodušuje.

Pozorujete nějaké rozdíly v poptávce s ohledem na roční období?

Naším hlavním produktem je nefiltrovaná desítka, která je nejsilnější v létě. V zimě naopak jde nejvíce na odbyt dvanáctka. Někteří lidé vyhledávají kvasnice, jiným zakalené pivo vadí, protože jim přijde nehotové, někteří mají zase dojem, že po nefiltrovaném pivu mají střevní potíže. Ostatně tady před rokem 1990 nefiltrovaná piva vůbec nebyla, takže historický návyk konzumentů je pochopitelně docela silný.

Jak vnímáte filtraci piva? Předpokládám, že je to v pivovaru svébytná disciplína.

Filtrace je v pivovarnictví specifický obor, který potřebuje své. Není tak jednoduché to rozjet bez zkušeností, ale není to nemožné. Naší výhodou bylo to, že náš vrchní sládek Honza Lumbert má bohaté zkušenosti s filtrací ve velkých pivovarech. Hodně záleží na vlastním provedení a postupu. Zejména na tom, jaké pivo filtrujete, kolik má kvasnic a jaké má vlastnosti. Na základě toho nastavíme dávkování křemeliny a vlastní postup filtrace. Tím pádem je zřejmé, že jsou zkušenosti potřeba. Navíc jsme měli i podporu od výrobce Bílka. 

Do jaké míry je vaše filtrační kolona automatizovaná?

Máme poloautomat, který má řízení zákalu a vlastní filtrace. Je to kombinace ručního a automatického režimu. Automatizace by mohla být vyšší, ale pro naše účely to není potřeba.

Dávkování křemeliny, náplavy a hlídání zákalu bylo třeba přizpůsobit našim podmínkám. Honza posléze zaučil kolegy.

Řešili jste nějaké významné servisní zákroky?

Nic zásadního. Je třeba preventivní servis, který funguje. Přece jen když to porovnám s ostatními výrobními procesy, filtrační zařízení je relativně jednoduché a spolehlivé. Ostatně dostupnost servisu byla jedním z rozhodujících faktorů.

Jak jste spokojení s kvalitou provedení samotného zařízení?

Je to český a plně konkurenční výrobek. Kvalita provedení a technické řešení jsou funkční a konkurenční vůči zahraničním výrobcům. Firmu Bílek Filtry můžeme doporučit.

Vaše filtrace má maximální kapacitu 42 hl/h – je to dostačující?

Jsme na stropu kapacity filtrace. Filtrujeme jednou týdně, v létě dvakrát, kapacita filtru je odpovídající. Šarže máme 100 až 200 hektolitrů, takže je to dostačující. Co se týká celkové kapacity pivovaru, jsme téměř na maximu. Výrobu tu zkrátka není možné zdvojnásobit.

Jak pracná je pro vás sanitace filtračního zařízení?

Filtrujeme jednou týdně, filtr se stejně často sanituje samostatně, tam není žádný problém. Tento proces je dobře zvládnutelný. Ve velkých pivovarech bývá filtrace napojená na centrální sanitační jednotku, ale my filtraci sanitujeme samostatně.

Můžete vyjmenovat vaše dodavatele surovin?

Slad máme ze Sladovny Klusáček z Nymburska. Český chmel odrůdy žatecký poloraný červeňák, používáme i odrůdy Agnus a Sládek. Pivovar historicky používal studniční vodu, která už bohužel nejde použít. Studny jsou zasypané a zdroj obsahuje hodně tvrdou vodu s množstvím dusičnanů, takže by se musela hodně upravovat. Takže používáme relativně drahou, ale měkkou vodu z vodovodního řadu, která pochází z Želivky.

Do jakých obalů plníte?

Až 90 % výstavu představuje sudové pivo. Zbytek jsou PET lahve, za covidu ještě o něco více, což nás zachránilo. Sekundární obal na off trade jsme řešili dlouho a nakonec nám PETka vyšla nejlépe. Jednak je poměrně levná, druhak používáme 30 % recyklátu na výrobu. V neposlední řadě funguje zpětné využití petek jako suroviny, což nám z hlediska ekologie i ekonomiky přijde nejlepší. Zvolili jsme tu nejobyčejnější PET lahev, aby obsahovala co nejméně plastu. Je to pivo určené k rychlému vypití. Běžná doba spotřeby je do týdne, ačkoli záruka je delší. Věřím, že čerstvé pivo je kvalitní i v plastu.

Jaké plány máte do dalších let?

Nejprve jsme řešili rozjezd technologií. Poté budovu samotnou, kde nás stále čeká řada vylepšení. Je to běh na dlouhou trať. Původně tu byla i sladovna, takže je zde řada nevyužitých půd, kde by časem mohlo být ubytování.

Se sládkem Janem Lumbertem jste se seznámili ve Staropramenu. Co ho oslovilo?

Honza shodou okolností pochází z Únětic. To rozhodlo. Jak šla informace, že tady obnovujeme pivovar, tak jsme se potkali a domluvili jsme se na spolupráci. Honza tady byl od první chvíle, kdy se instalovaly první tanky a zaváděla se výroba, spolu s Vláďou Černohorským. Honza je srdcem pivovaru.

Předpokládám, že jeho zkušenosti ze Smíchova byly velkou výhodou.

To, že si zažil velkou firmu, je velkou výhodou. Prošel kompletní výrobou od vaření až po filtraci. Ve velkých pivovarech jsou vysoké nároky na technologickou kázeň. Ví, jak to má vypadat, a dodržuje to i u nás. Důležitá je pokora k řemeslu – malým i velkým pivovarům. Lidé z malých pivovarů často říkají, že pivo ve velkých pivovarech dělají počítače. Tak to ale není, za počítači sedí lidé, kteří vytvářejí technologické postupy, a velké pivovary jsou technologicky dál než ty malé. Charakter produktu je věc druhá, ale nemůžeme říci, že by velké pivovary vařily špatné pivo. Každý pivovar potřebuje něco jiného a je třeba si to uvědomit.

Štěpán Tkadlec

1974 Roztoky

Střední průmyslová škola potravinářských technologií, Podskalská

Vysoká škola chemicko-technologická, obor pivovarství-sladařství, Dejvice

1999 působil v pivovaru Braník a poté Staropramen 

2010 založen Únětický pivovar

2011 první várka piva z Únětického pivovaru

Sládek Lumbert: Jsem vděčný, že jsem zažil starou i novou technologii

Když Jan Lumbert jako malý s kamarády prolézal chátrající budovu někdejšího Únětického pivovaru, nejspíš jej nenapadlo, že jednoho dne bude srdcem nového pivovaru. Dnes pro Únětický pivovar jako sládek vaří pivo. Netají se tím, že filtrované pivo nemusí, ale chápe, že má svoje místo na trhu.

Sládkovství máte v rodině, nebo to bylo úplně jinak?

Dostal jsem se k tomu tak, že jsem původně chtěl být kuchař, pak pekař, ale ani jedno mi nevyšlo a třetí na řadě byl sladovník. Byla to čistě náhodná volba.

Pocházíte z Únětic, což je doslova kouzelné. Jak na pivovar vzpomínáte?

Únětický pivovar jsem znal už v době, kdy jsem chodil do školky, jako chátrající budovu. Jako malí kluci jsme tady prolézali na tajňačku sklady technických svítidel tehdejšího Technomatu.

Kde jste sbíral první zkušenosti v oboru?

Školu jsem dělal při Holešovickém měšťanském pivovaru, kde si takhle vychovávali budoucí zaměstnance. Zaplatili mi školu a já tam pak měl pracovat. Dokončil jsem školu, nastoupil do pivovaru, ale po roce ho zavřeli. Takže jsem nastoupil do smíchovského pivovaru a tam jsem prošel všechny možné pozice, až jsem se dostal k rozjezdu nové technologie cylindrokónických tanků. Tam jsme se potkali se Štěpánem.

Spousta pivařů nemůže „CéKáčkům“ přijít na jméno. Na druhou stranu některé minipivovary používají mini verze CK tanků pro výrobu speciálů. Jak to vnímáte vy?

Pro mě to bylo něco nového. Jsem rád, že jsem zažil novou i starou technologii, a vděčím jí za mnoho zkušeností. CK tanky považuji za vylepšení výroby – dají se lépe ovládat, řídit, ale musí se používat s rozvahou. Tak jako všechno. Když má člověk k dispozici nástroje, které mu mají ulehčit práci, je fajn používat je na ulehčení práce. Ne na úkor kvality produktu.

S CK tanky souvisí zařízení pro High Gravity Brewing, zkracování technologického procesu, snižování nákladů a zvyšování výstavu. Byl to váš důvod přejít do sektoru malých pivovarů?

To bych nerad komentoval. Bylo to tak, že jsem po nějakém čase chtěl jít úplně mimo pivovarnictví. Původně jsem se stěhoval za manželkou na Smíchov, abych to měl blízko do práce. Když jsme se rozváděli, stěhoval jsem se do rodných Únětic. Abych to měl blízko do práce…

Takže to byla náhoda…

Úplná. Ve chvíli, kdy jsem se přestěhoval, dělali manželé Tkadlecovi prohlídku budovy pivovaru, který chtěli obnovit. Přišlo mi to nemyslitelné, protože jsem si pamatoval jedině to, jak pivovar nefungoval. Je skvělé, že se pivovar podařilo poměrně citlivě obnovit do původní fazony a dnes dělá parádu.

Jaké máte zkušenosti s filtrací velkých objemů piva?

Přímo na filtraci jsem nepracoval. Dělal jsem na přetlačných tancích, ale pracoviště bylo společné s pracovištěm filtráka. Přebíral jsem od něj nafiltrované pivo. Pozice filtráka byla asi jediná, kterou jsem ve Staropramenu osobně nedělal. Přišel jsem v době, kdy CK tanky přestěhovali z Braníku na Smíchov, a velín s filtrací se stěhoval s tanky. Na staré filtraci byly deskové filtry, přestěhoval se už jen velký svíčkový filtr.

Pan Tkadlec říkal, že jste byl přítomen montáži prvních tanků. Podílel jste se na výběru technologie, třeba i filtrace?

Já osobně jsem proti filtraci zaujatý. Nicméně k pátému výročí jsme chtěli udělat nový druh piva, něco mezi desítkou a dvanáctkou, tak aby se to moc neodlišovalo, a přitom bylo trochu jiné. Vymysleli jsme pivo se stupňovitostí 10,7. Bralo si to nejlepší z desítky i dvanáctky. Bylo tehdy uvařené jednorázově, ale získalo si velkou oblibu. Rozkřiklo se to a lidé ho chtěli i dál. Do té doby se prodávala desítka filtrovaná i nefiltrovaná, ale pořád to byla jen desítka. Tak jsme se rozhodli, že 10,7° budeme filtrovat, což těžce nesu, a budeme nabízet tři druhy piva. Z obchodního hlediska to je ale logické.

Nefiltrované pivo tedy máte nejraději.

Nejraději mám pivo v podobě, ve které ho člověk dostane ze sklepa. Je to velký rozdíl. Když odmyslíme vzhled a zákal, je nefiltrované pivo plnější, člověk v něm může najít více chutí. Dominují kvasnice, ale i sladová chuť a chmelová hořkost jsou o něco drsnější. Filtr tomuhle trošku ubere, ale svoje zákazníky si to našlo. Filtrované pivo je speciální tím, že je čiré a má jemnější chuťové charakteristiky, které někteří lidé vyžadují.

Jaký je váš pohled na volbu filtrace od společnosti Bílek Filtry?

Pan Bílek je velice dobrý obchodník. Nabídl nám dobré podmínky, padli jsme si do oka. Byla to samozřejmě otázka ceny a náhradních dílů. Nebylo moc o čem kalkulovat.

Jak vám filtrace komplikuje práci?

Už to, že se pivo odněkud někam transportuje, zvedá protláčky a ztráty, co se týká hektolitrů. Dále je to zvýšení nákladů o lidskou práci, trvá to o mnoho déle. Přidává se filtrační křemelina. Z výrobního hlediska je to o zmíněných 20 procent výše.

Ve Staropramenu jste taktéž měli svíčkovou filtraci – lišila se v něčem oproti té únětické?

Technologie je stejná, tamní zařízení ale bylo dimenzované na větší výkon, tlaky a časy. Tady je to ale pořád ruční výroba v tom smyslu, že filtrujeme jeden, maximálně dva tanky za sebou. To je jedna šarže, která se prodá za týden. Je to tedy jediná finální úprava. To pivo se pořád dělá a filtruje čerstvé v množství, které se za ten týden prodá. To je rozdíl oproti velkému pivovaru, kde se jede nonstop, pořád se něco filtruje, pasteruje a dává se mu dlouhá trvanlivost. Naše pivo je pořád čerstvé.

Co úniky křemeliny, které se obvykle řeší zařazením trap filtru? Nechybí vám?

My máme tu výhodu, že jsme craftový pivovar, takže nějaká ta vada se odpouští. Nehrajeme si na to, že bychom měli pořád standardizovaný produkt. Pivo má zkrátka výkyvy závislé na lidské práci. Ve velkých pivovarech je automatické hlídání zákalu na vstupu a výstupu. Když zákal vystoupá, tak se filtrované pivo hodí na okruh a filtrace se dále nespustí, dokud nesplňuje dané parametry. To se tady za daných podmínek ruční výroby nedá zvládnout. Nějaká ta křemelina tam občas projde, ale zase má čas v tanku, kde pivo skladujeme před stočením, sednout na dno, takže určitě nevrže zákazníkům mezi zuby.

Jakou filtraci jste používali před použitím svíčkového filtru?

Ještě před svíčkovým filtrem jsme měli sítový filtr od Destily. Filtrace byla kvalitativně mnohem horší, nebyla tak ostrá a pivo nebylo tak čiré. Bylo to menší a jednodušší zařízení, takže principiálně stejná práce byla na starším zařízení o něco jednodušší.

Jak vnímáte možnost zařadit časem ještě sekundární filtraci?

To byl původní záměr, když se rozjíždělo EET a vypadalo to, že řada hospod zavře a nám ubudou zákazníci. Byl tady kalkul, že by se pivo mělo upravit tak, aby zaujalo novou skvadru zákazníků, nebo by se exportovalo, s čímž je spojená potřeba delší trvanlivosti. Tehdy padla volba na filtraci i mikrofiltraci piva, ale i vody pro výplach sudů. EET nakonec dopadlo poměrně hladce, postihlo jednotky hospod, takže jsme nakonec jen navýšili množství filtrovaného piva.

Je něco, co byste chtěl v Úněticích vyrábět?

Tady to jde těžko, protože nám lidé berou pivo pod rukama. Skončili jsme na tom, že jednou za čtvrt roku uděláme speciál a tím se dostáváme na hranu kapacity. Další pivo už není kam narvat. Muselo by proběhnout rozšíření technologie, což se stalo několikrát, ale novou kapacitu stejně využijeme pro desítku a dvanáctku.

Takže není prostor pro větší experimenty…

V našem měřítku si nemůžeme dovolit uvařit pivo, které lidem nebude chutnat. To je kámen úrazu v experimentování. I když má člověk zkušenosti, stoprocentně to nezaručuje, že bude lidem chutnat. Ale je to pravděpodobné. Pracujeme v tom duchu, lehce upravujeme základní kameny, které tu máme od Vládi Černohorského. Určitě nebudeme dělat třeba svrchně kvašená piva. To dělá spousta menších pivovarů a myslím, že jich to hodně dělá dobře.

Dostal jste pochvalu za technologickou kázeň. To bude další návyk z velkých provozů…

Čistota je půl zdraví a v pivovaru to platí dvojnásob. Pokud člověk nedbá na technologické postupy a nedbá na dodržování správných postupů, začne sklouzávat k tomu, že pivo hodně vydrží. Na to se ale nesmí spoléhat. Jsem vděčný za to, že jsem si prošel velkým pivovarem, kde jsem byl malé kolečko ve velkém soukolí, požadovala se dílčí činnost. Dnes jsem rád, že jsem to velké kolo, které tím hýbe, a můžu si upravovat a volit parametry a do určité míry můžu proces upravovat a vylepšovat.

Jak hodnotíte současnou pivní kulturu?

Ve světě lidi chodí do hospody ochutnávat, už je to tak i u nás. Dříve byla hospodská kultura založená na tom, že si člověk po práci dal své tři, čtyři, šest kousků. Dnes jsou lidi v práci do večera, pak jsou unavení. A když jdou na pivo, chtějí vyzkoušet a ochutnat něco nového.

Jan Lumbert
narozen 1980 v Úněticích

Střední odborné učiliště potravinářské, obor Sladovník, výroba piva a sladu, Holešovice

Pivovar Měšťan

Pivovar Staropramen

od roku 2011 sládek Únětického pivovaru